Barbánkova stránka o osteodystrofii morčat
Proč zrovna Barbánkova stránka? Saténové morče Barbánek Honeyland se ke mně dostal z chovatelské stanice Honeyland ve stáří jednoho roku. Už v té době jsem něco zaslechla o „nemoci saténových morčat“, ale v České republice dosud takový případ nebyl řádně diagnostikován a popsán, takže jsem této informaci nevěnovala pozornost. Za další rok Barbánek právě touto nemocí onemocněl a po dlouhém trápení musel být nakonec utracen.
Tato stránka by měla sloužit všem chovatelům morčat, kteří se chtějí dozvědět o osteodystrofii morčat a o prvním potvrzeném případu osteodystrofie u morčete v ČR.
Popis Barbánkova případu
Barbánek byl sameček plemene US teddy, saténový, narozený v srpnu 2004. Do mého chovu se dostal v srpnu 2005. V té době byl ve vynikající kondici, bez jakýchkoliv zdravotních problémů, vážil 960 gramů.
srpen 2005 zdravý Barbánek |
Od února 2006 se mu začal hromadit měkký trus v konečníku a také pomalu hubnul. Podrobné vyšetření krve ani parazitologické vyšetření trusu na Veterinární a farmaceutické univerzitě Brno nepřineslo žádný výsledek.
V červnu 2006 vážil 660 gramů. Kromě hubnutí se u Barbánka začaly projevovat další příznaky: nadměrné slinění, nahrbení, vybočení chodidel. Velice smutné bylo Barbánkovo chování u misky s krmením: poskakoval kolem, hlasitě kvíkal, ale nebyl schopen uchopit sousto do tlamy a sežvýkat ho. Stále měl mokrou srst a kůži na spodní straně od krku, jak mu vytékaly sliny z tlamy. Postupně se přestal pohybovat jako normální morče, jen poskakoval jako zajíc. Při odpočinku střídavě po jedné zvedal nožičky do vzduchu.
 září 2006 nahrbený postoj |
 září 2006 slinotok rozestup řezáků |
V září 2006 Barbánek vážil 500 gramů. Při vyšetření bylo zjištěno, že má lehce přerostlé stoličky. V celkové inhalační anestezii absolvoval zabroušení stoliček a zkrácení řezáků, ale ani tento zákrok mu nepomohl při příjmu potravy.
V říjnu 2006, když Barbánek vážil už jen 420 gramů, jsem znovu navštívila univerzitní ordinaci a kromě opakovaného vyšetření krve jsme Barbánkovi udělali i rentgen lebky. A vše bylo jasné. Na rentgenu bylo dobře patrné silné odvápnění kostí lebky, novotvorba vazivové tkáně v místě kde měla být přítomná kost a vtlačování zubů do změklé kosti směrem do nosní dutiny.
 říjen 2006 rentgen lebky Barbánka – silná dekalcifikace kostí, infiltrace vazivem (žlutá šipka), vtlačování zubních kořenů do dutiny nosní (modrá šipka) |
Rozhodla jsem se, že Barbánka nebudu dále trápit a nechala jsem ho bezbolestně utratit.
Co je to osteodystrofie?
Osteodystrofie je metabolické onemocnění, které může postihovat obojživelníky, plazy, ptáky a savce (včetně člověka). U morčat se nejčastěji objevuje ve věku 12-18 měsíců. Při osteodystrofii dochází k nadměrnému vyplavování vápníku z kostí. Nejčastěji jsou postižený kosti na které je kladena velká zátěž: dlouhé kosti stehenní, kosti lebky, obratle. Vlivem vyplavování vápníku z kostí dochází k jejich dekalcifikaci a k náhradě kostní hmoty nekvalitní a měkkou vazivovou tkání. Takto porušené kosti pak způsobují zvířeti silnou bolest a znemožňují mu normální příjem potravy.<>
Jak se osteodystrofie diagnostikuje?
Osteodystrofii lze nejlépe diagnostikovat rentgenologickým vyšetřením lebky a dlouhých kostí. Na snímku by měla být patrná dekalcifikace a zmnožení vazivové tkáně místo kostní hmoty. Změny na rentgenu je možné zjistit ještě před projevem prvních klinických příznaků osteodystrofie. Vyšetření krve na hladinu vápníku, fosforu a enzymů nemusí přinést vůbec žádný výsledek, jak tomu bylo u např. Barbánka. Po smrti morčete lze osteodystrofii diagnostikovat pomocí mikroskopického vyšetření řezů z dlouhých kostí.
Lze osteodystrofii vyléčit?
Ne. Je možné pouze tlumit silnou bolest, která toto onemocnění provází. Je na zvážení každého majitele morčete s osteodystrofií, za jak dlouho po stanovení diagnózy nechá své zvíře utratit.
Je osteodystrofie dědičná?
Výzkumem na veterinární fakultě Svobodné univerzity Berlín bylo prokázáno, že v Německu se osteodystrofie vyskytuje hlavně u saténových morčat a dědí se společně s genem pro saténovou srst. V jiných evropských zemích takový průzkum proveden nebyl, nelze tedy tvrdit, že se jedná výhradně o nemoc saténových zvířat.
Co na závěr?
Barbánek jistě není jediným morčetem v České republice, které onemocnělo osteodystrofií. Správná diagnostika osteodystrofie záleží na pozorovatelských schopnostech chovatele a na zkušenosti veterináře. Nicméně klinické i rentgenologické příznaky osteodystrofie jsou tak zřejmé, že by diagnostika neměla činit velké potíže. Bylo by vynikající, kdyby by i v naší republice proběhl průzkum, kolik morčat (saténových, se SG i nesaténových) je postiženo osteodystrofií. Do té doby, než bude proveden kvalitní průzkum, jsou veškeré diskuze o případném omezování chovu saténových morčat zcela bezpředmětné.
Přeji všem chovatelům morčat, aby se s diagnózou osteodystrofie setkávali co nejméně.